Hřebíček má svůj původ na západoindických ostrovech, dnes se pěstuje především na Molukách, Jávě, Srí Lance, Zanzibaru a Madagaskaru.
Jako koření se používají sušená, nerozvitá květná poupata stále zeleného tropického stromu hřebíčkovce, a to jako celá nebo mletá.
Vůně hřebíčku je silně aromatická a sladká, která postupně přechází až do lehce hořké, pálivé chuti.

Hřebíček je velmi rozšířené koření, nejvíce se však používá v Indii (je součástí kari koření) a v Indonézii.
V naší kuchyni je používán především na úpravu hovězího masa, drůbeže, zvěřiny, též ryb, do rýže, do některých vývarů, při nakládání zeleniny a hub, do omáček, kečupů, kompotů, při výrobě likérů , moučníků, sušenek, perníků, povidel, do svařeného vína, punče, též k ochucení některých slaných pokrmů.

Hřebíček má význam nejen jako koření, je používán též pro své léčebné účinky, neboť podporuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, tiší bolesti (např. revmatické), je ceněným domácím prostředkem při bolestech zubů a ústních zánětech, pomáhá při léčbě kašle a rýmy, má dezinfekční účinek a v neposlední řadě – je považován za účinné afrodiziakum. Olej z hřebíčku je využíván k výrobě různých medicínských přípravků (pro zubní lékařství, revmatologii aj.).