Libeček lékařský (Levisticum officinale) je vytrvalá bylina, která na první pohled zaujme svým robustním vzrůstem a výraznou vůní. Pochází z oblasti jihozápadní Asie, ale v Evropě, a zejména ve střední části, je doma už po staletí. Tradičně byl pěstován na klášterních zahradách, v lidovém léčitelství i jako aromatická rostlina pro kuchyni. Rostlina dorůstá výšky až dvou metrů a vytváří silné lodyhy s rozvětvenými listy, které jsou tmavě zelené, lesklé a připomínají celer. Kvete v létě žlutými okolíky drobných květů a může působit i jako dekorativní prvek zahrady. Libeček patří mezi byliny, které jsou nenáročné a dlouhověké. Vydrží na stanovišti i desítky let a při dobré péči se stále zmlazuje a sílí. Nejlépe se mu daří na slunném místě nebo v polostínu, v hlubší a výživné půdě s dostatkem vláhy. Nesnáší přemokření, ale sucho ho také oslabuje. Většinou se sází na trvalé stanoviště, protože vytváří mohutné kořeny, které by se při přesazování snadno poškodily.

Využití v kuchyni

V kuchyni má libeček mimořádně široké uplatnění. Jeho listy, stonky, semena i kořen mají intenzivní chuť, která připomíná směs celeru, petržele a polévkového koření. Nejčastěji se používá čerstvý nebo sušený do polévek, omáček, vývarů, luštěninových pokrmů i bramborových jídel. Stačí malá špetka, aby jídlo získalo silné aroma a výraznou chuť. Je oblíbený i při přípravě domácích vývarů, kde nahrazuje průmyslové bujóny. Zajímavé je, že libeček může sloužit i jako základ domácího bylinkového soli nebo kořenící směsi. Listy se nasekají najemno, smíchají se se solí, případně i s jinými bylinkami, a nechají se usušit. Výsledkem je univerzální dochucovadlo bez přidaných chemických látek. Semena libečku mohou být využita podobně jako semena fenyklu nebo kmínu – přidávají se do pečiva, chleba nebo slaných tyčinek. Kořen libečku se někdy používá jako kořenová zelenina do vývarů nebo jako přísada do bylinných čajů.

Léčivé účinky a tradiční využití

Libeček se odedávna využívá i v lidovém léčitelství. Má močopudné účinky, podporuje trávení, uvolňuje křeče a napomáhá odvodnění organismu. V minulosti byl podáván při otocích, bolestech břicha nebo potížích s močovým měchýřem. Kořen se často sušil a vařil jako čaj, který se podával při zažívacích problémech nebo při nadýmání. Díky obsahu silic má libeček i antibakteriální účinky, posiluje imunitu a pomáhá tělu při vylučování škodlivých látek. Je ale třeba ho používat s mírou, zejména u osob s ledvinovým onemocněním nebo v těhotenství. Jeho silné močopudné účinky mohou být v některých případech příliš zatěžující. V běžném kuchyňském množství je však naprosto bezpečný a velmi prospěšný.

Pěstování a péče

Libeček je nenáročná, ale mohutná bylina, která vyžaduje dostatek prostoru. Sází se ideálně na okraj zahrady nebo do samostatného záhonu, kde nebude omezován jinými rostlinami. Rozmnožuje se buď výsevem ze semen, nebo dělením starší rostliny. V prvních letech po výsadbě roste pomaleji, ale jakmile zakoření, vytváří mohutný trs, který lze pravidelně stříhat a sklízet. Na zimu nadzemní část odumírá, ale na jaře opět raší z kořenového systému. Rostlina je mrazuvzdorná a odolná vůči většině škůdců i chorob. Stačí ji na jaře přihnojit kompostem nebo organickým hnojivem a pravidelně sklízet, aby si udržela kompaktní tvar. Starší rostliny je dobré jednou za několik let zmladit rozdělením trsů.